CO JE IRSKÝ TANEC
Irský tanec patří k tanečním směrům, které u nás nejsou mezi veřejností příliš známé. Přesto jeho popularita stále stoupá a divácky atraktivní irské tance získávají více a více nových příznivců a tanečníků. Do společenského povědomí se dostal zejména díky show Riverdance a Lord of the Dance. Do Čech pronikl poměrně nedávno a zatím se jím výlučně zabývá jen několik tanečních skupin, repertoár se jím však snaží okořenit i různé jiné soubory, které však bohužel ne vždy dbají na správné technické provedení.
Irský tanec je z hlediska techniky kroků velmi náročný. Důraz je kladen na práci nohou, horní polovina těla a ruce obvykle zůstávají stále ve stejné poloze. Tancuje se s rovnými zády a rukama pevně drženýma podél těla. O to více však tanečníci používají nohy, které jsou neustále v rychlém pohybu, neboť hudba, na kterou se tančí, mívá často výrazný rytmus a živé tempo.
Tanečníci tančí v zásadě buď v měkkých botách, nebo stepují v botách s tvrdou pryskyřicovou podrážkou, které umožňují výraznější rytmické efekty. Zvláště irský step je na pohled velice zajímavý a atraktivní. Jiný druh tancování představují například tradiční céilí tance, předváděné v pravidelných formacích tanečních párů či trojic. Dalším odvětvím irského tance jsou tance setové.
Historie irského tance
Počátky irského tance sahají zřejmě až do dob druidů, provozujících rozličné rituální tance. Asi před 2000 lety přišli do Irska Keltové a přinesli s sebou svoji kulturu, která ovlivnila původní irské umění. Další vliv představovala christianizace Irska s příchodem svatého Patrika (431 n.l.), a dále pak invaze Vikingů v 8. a 9. století a Normanů ve 12. století. Právě severofrancouzští Normané do Irska pravděpodobně ve 12. století přinesli kruhové tance, oblíbenou zábavu francouzské šlechty.
Tanec se v Irsku stával populárnějším v 17. a 18. století, jak to dokládají četné odkazy a popisy v literatuře. Tehdy se také objevují sóloví tanečníci a irský step. Koncem 18. století v Irsku existovali četní taneční mistři putující od vesnice k vesnici, doprovázení několika hudebníky. Ti učili zájemce nové kroky a šířili tance mezi lidmi. Každý region měl svého vlastního tanečního mistra a během trhů často docházelo k jakémusi soutěžení mezi jednotlivými tanečními mistry z různých zemí a jejich žáky. Tento způsob taneční osvěty se udržel až do počátku 20. století, kdy byl postupně nahrazován tanečními školami.
Irský tanec byl doprovázen hrou na dudy a harfu. Tančilo se při různých příležitostech. Irské slovo "céilí" původně označovalo shromáždění lidí, kteří se sešli aby spolu tančili, hráli na hudební nástroje a vypravovali si příběhy. Tančilo se také během svátků zvaných "féis", někdy spojených s tanečními soutěžemi. I dnes se irském tancování pořádají různé soutěže. Konají se také mimo Irsko - například ve Velké Británii, v USA, Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandě a v Jižní Africe. Od roku 1969 je v době Velikonoc v Irsku pořádán Světový šampionát v irském tanci.
V dnešní době existují stovky tanců, které se mohou lišit dle regionů, ze kterých pocházejí. Některé z nich vycházejí z tradičních tanců, jiné vznikají nově. V mnoha zemích světa jsou dnes velmi populární irské taneční show jako například Riverdance, Lord of the Dance, Dancing on Dangerous Ground a další, které se irskými tanci inspirují, činí je populárnějšími, ale zároveň dávají tomuto odvětví trochu jiný ráz a občas příliš varietní styl.
Druhy irského tance
Zjednodušené rozdělení irských tanců zahrnuje v zásadě tři skupiny: sólové, céilí a setové tance.
Sólové tance (Step dancing)
Irský sólový tanec je relativně mladým odvětvím irského tance, v Irsku se začíná objevovat během 18. století. Tanec v měkkých botách zvaných ghillies je lehký a graciézní, technikou a náročností se podobá baletu a využívá velký prostor. Step je charakteristický rytmickými údery bot o tvrdou podlahu. Původně se stepovalo na malém prostoru s nohama blízko u sebe, přičemž kroky se dělaly nízko nad zemí. Během 50. a 60. let minulého století se pak pojetí stepu změnilo a dnes se už běžně tančí i kroky z místa, do kruhu, či s různými otočkami.
Céilí
Céilí tance se tančí v měkkých tanečních botách a pravidelných tanečních formacích. Vycházejí původně z francouzských dvorských tanců. Roku 1902 byla v Irsku publikována kniha obsahující popisy mnoha céilí tanců (Ár Rinncí Fóirne - Handbook of Irish Dances), což vedlo k ustálení jednotlivých tanců a figur.
Setové tance (Set dancing)
Setové tance se tančí v pravidelných formacích tanečních párů. Jeden set je tvořen zpravidla čtyřmi páry. Tance se skládají z několika figur v počtu dvou a více, většinou pěti až šesti. V rámci jednoho tance se mohou měnit různé rytmy - reel, jig, hornpipe, polka... Narozdíl od výše popsaných stylů se tančí na plných chodidlech a lze se s nimi setkat v dnešních irských hospůdkách při taneční zábavě všech generací.
V průběhu historie byly céilí a setové tance střídavě objektem zákazů ze strany církve a tak byla i jejich životnost vystavena zkouškám až skoro k vymizení, které bylo následováno opětovným uvolněním a vzestupem popularity. V dnešní době se v Irsku tančí céilí tance především na soutěžích a setové tance mezi běžným obyvatelstvem, zatímco na Evropském kontinentu jsou při zábavách irských tanečníků populární spíše céilí tance.
Hlavní irské rytmy
Nejdůležitějšími rytmy, na které se tančí, jsou reel, jig, slip jig, hornpipe a polka; tyto však mohou mít ještě různé varianty podle regionu či taneční školy, kde se provozují. Jsou používány pro všechny druhy tanců a mají každý své tempo a charakteristický počet dob.
Reel
se tančí se ve čtyřčtvrťovém rytmu a relativně rychlém tempu. Původně pochází ze Skotska z konce 18. století. Tančí jej běžně muži i ženy.
Jig
Opět čtyřčtvrťový rytmus, ale charakteristicky "tečkovaný", tj. některé doby má prodloužené. Prvně je zmíněn roku 1674. Má mít několik variant pro měkké i tvrdé boty (light jig, single jig, double jig, treble jig.).
Slip Jig
je tanec, který tančí výhradně dívky a to v měkkých tanečních botách. Má zajímavý rytmus (9/8) a patří k nejladnějším irským tancům.
Hornpipe
je původně námořnický tanec pro muže, kteří jej tančili v tvrdých tanečních botách. Je ve čtyřčtvrťovém rytmu, avšak pomalejším než reel. Typickým prvkem tohoto tance je tzv. "Rocking Step", spočívající v houpání se ze strany na stranu v kotnících.
Polka
je rytmem velmi podobná polce, kterou známe z českých zemí, tančí se však skočněji, nohy se neklouzají po podlaze a první doba začíná úskokem.
Oblečení a obutí tanečníků
Tradiční taneční kostýmy vycházejí z původních šatů, ve kterých se tančilo před 200 lety. Dívky nosí různobarevné šaty, často bohatě vyšívané irskými vzory. Přes záda obvykle splývá pruh látky, připnutý k rameni zdobenou broží. Součástí tradičního kroje bývají i kudrnaté paruky, bílé ponožky a spony na boty. Další možností spíše pro dospělé tanečnice jsou šaty moderní a jednoduché. Muži nosí obvykle kalhoty a košili, zvýrazněné např. kravatou či šerpou.
Měkké boty ghillies a tvrdé stepovací boty jig shoes vypadají takto:
 |
 |
 |
 |
Zpracováno s použitím textu skupiny Coiscéim; podrobnější popis historie irského tance najdete na stránkách skupiny Rinceoirí. Kontakty pro pořízení taneční obuvi najdete v odkazech.
Informace pro nové zájemce o irský tanec:
Skupiny pro začátečníky, mírně pokročilé a děti
Nový odkaz - krásná keltská keramika na webu Báry Wykrentové
Doporučujeme:
